Jitka Forejtová

Jitka Forejtová (*25.10.1923 Praha, +24.9.1996 Praha) vystutudovala Státní grafickou školu v Praze a Vysokou školu umělockoprůmyslovou v ateliéru prof. Karla Štipla. Od roku 1951 pracovala jako volná výtvarnice, kdy započala svou mnohaletou spolupráci s řadou československých skláren a porcelánek.

Navrhla nápojový soubor pro Umělecké sklo, závod Lobmeyr v Kamenickém Šenově dále pak v průběhu padesátých let vytvořila řadu návrhů užitkového skla např. pro Borské sklo v Novém Boru, sklárnu ve Světlé nad Sázavou, Karlovarské sklo Moser, sklárnu v Poděbradech, Teplicích aj.

Ve své práci hledala nový výraz sklářských výrobků a snažila se také experimentovat v oblasti technologie a hledat vlastní netradiční postupy. V roce 1958 získala vlastní patent na technologii způsobu nanášení dekoru na sklo, který uplatnila na vázách, miskách a popelnících, navrhovaných autorkou pro sklárny ve Vrbnu pod Pradědem, Mstišově av Chřibské.

Od počátku šedesátých let se pozornost Jitky Forejtové zaměřila také k tvorbě z porcelánu a keramiky. V následujících letech vytvořila množství návrhů figurálního porcelánu, který vyráběl Karlovarský porcelán v Duchcově a továrny v tehdejší NDR.

V sedmdesátých letech Jitka Forejtová tvořila hutnicky utvářené plastiky z křišťálového skla, věnovala se návrhům hraček, restaurování vitráží a architektonických prvků (Hlavní nádraží v Praze, Palác Koruna v Praze Na Můstku) a spolu s malířkou Janou Míčkovou realizovala skleněné objekty a vitráže např. pro Palác kultury v Praze.

Jitka Forejtová se dočkala mnoha ocenění především za své autorské sklo a keramiku. V povědomí veřejnosti ale zůstávají hlavně její průmyslově vyráběné drobné ženské akty.