Byl 4. květen 1871, v platnost vstoupila ústava nového Německého císařství a s ní se zrodila i instituce, která měla propojit celou říši – Deutsche Reichspost (Německá říšská pošta). Nový státní aparát však čelil jedné velmi praktické překážce: neměl vlastní poštovní známky. První emise s císařským orlem měly spatřit světlo světa až 1. ledna 1872.

Řešení se našlo v pragmatismu. Říšská pošta zkrátka převzala a až do konce roku 1871 dále používala známky Severoněmeckého poštovního spolku (Norddeutscher Postbezirk). Těmto emisím, které tvoří fascinující osmměsíční okno v poštovní historii, dnes říkáme předběžné známky Německého císařství. Pro lepší orientaci v tomto sběratelsky vděčném období je ideální rozdělit si tehdejší známky do několika základních kategorií.

1. Výplatní známky zoubkované: Běžný poštovní styk

Tyto emise nesly hlavní tíhu každodenní korespondence. Zatímco sever platil v tolarech a groších (Groschen), na jihu vládla zlatková měna s krejcary (Kreuzer). Původní známky z roku 1868 v průsekovém (durchstochen) provedení byly v průběhu roku 1869 nahrazeny modernějším formátem zoubkovaným. Když v květnu 1871 začala fungovat říšská pošta, na dopisech již suverénně vládly zoubkované exempláře.

Mi 13-8. Celá zoubkovaná Gr. série

Absolutním milníkem a vyhledávaným artiklem jsou pro sběratele známky a celistvosti odeslané v samotný první den existence říšské pošty, tedy 4. května 1871.

Dvoupáska Mi 17 s prvním dnem použití (4. května 1871)

2. Průsekové emise: Duchové minulosti

Zatímco zoubkované známky představovaly každodenní rutinu, objev starších průsekových známek (vydaných v roce 1868) na obálce z éry Reichspost je svátkem. S výjimkou specifické hodnoty 18 krejcarů byly totiž tyto dříve hojně využívané známky do května 1871 na drtivé většině poštovních úřadů beznadějně vyprodány.

Jejich výskyt v tomto předběžném období je tedy vzácný. Pokud se na dopise z druhé poloviny roku 1871 objeví klasická průseková známka, vypráví nám většinou příběh o ojedinělém doprodeji na malém venkovském poštovním úřadu, kam nové zásoby pronikaly pomaleji, nebo o odesílateli, který při úklidu našel dávno zapomenuté známky.

Ukázka vzácného použití průsekové známky Mi 8 v éře Říšské pošty

Případ 18 Kreuzer: průsek i zoubkování vedle sebe
Zajímavou anomálii z tohoto pravidla představuje vysoká hodnota 18 krejcarů. Byla využívána tak málo, že v době vzniku říšské pošty ležely na mnoha úřadech stále starší průsekové zásoby. Během roku 1871 se tak můžeme setkat s oběma variantami – jak s původní průsekovou, tak s novou zoubkovanou, která se na přepážky dostávala jen velmi pozvolna (nejčasnější doložené použití zoubkované varianty pochází až z července 1871).

Ukázka hodnoty 18 Kreuzer, Mi 23

3. Služební známky: Úřadování bez překážek

Státní a úřední korespondence nemohla čekat na nové vizuály. Služební známky (Dienstmarken) s charakteristickým osmiúhelníkovým designem přešly do služeb nového impéria naprosto plynule. V období předběžných známek jsou na úředních zásilkách k vidění běžně a bezproblémově jako klasické zoubkované výplatní známky.

4. Innendienst a Telegrafní známky: Filatelistická neznámá

Známky pro vnitřní službu, neboli Innendienst (Mi 25-26), sloužily výhradně pro zúčtování uvnitř samotného poštovního aparátu, primárně u poštovních poukázek. Získat tyto známky z éry předběžného použití s klasickým razítkem je vzácné, jelikož je úředníci většinou znehodnocovali ručním přepisem perem.

Podobný, avšak ještě specifičtější osud sdílejí telegrafní známky (Mi T 1-8). I ty byly běžnou součástí poštovního styku, nicméně předpisy nařizovaly jejich výhradní znehodnocování ručně (perem). Z filatelistického hlediska je tak u zachovalých kusů prakticky nemožné spolehlivě určit a datovat, zda byly reálně použity v onom osmměsíčním předběžném období říšské pošty.

5. Městská pošta Hamburk: Předběžná i souběžná

Zcela specifickou kapitolou jsou městské známky určené výhradně pro lokální doručování v Hamburku (průseková Mi 12 a pozdější zoubkovaná Mi 24). Na rozdíl od všech ostatních emisí „Norddeutscher Postbezirk“, kterým platnost vypršela na Silvestra roku 1871, si hamburské specifikum udrželo platnost až do konce roku 1874. Působily tedy nejprve jako známky předběžné a následně jako souběžné vedle nových emisí s prsním štítem.

Ukázka souběžného použití Mi 24 v Hamburku – dopis z roku 1874

Shrnutí: Možnosti výskytu předběžných známek (květen – prosinec 1871)

Pro rychlou orientaci jsme připravili tabulku, která přesně člení a shrnuje pravděpodobnost, s jakou narazíte na jednotlivé emise na známkách a dopisech prokazatelně odeslaných v éře Německé říšské pošty. Obecně přitom platí důležité pravidlo: jakýkoliv výskyt krejcarových hodnot (Kreuzer) je vždy vzácnější než výskyt hodnot grošových.

Když s příchodem roku 1872 definitivně ovládly trh nové císařské emise, éra předběžných známek (s výjimkou Hamburku) se uzavřela. Sluší se však dodat, že tyto nové známky neplatily plošně na území celého císařství, nýbrž výhradně v oblastech spadajících pod samotnou Říšskou poštu. Významné státy jako Bavorsko a Württembersko si i nadále zachovaly svou poštovní suverenitu a vydávaly vlastní ceniny. Těchto osm měsíců nám však zanechalo historicky nesmírně cenný odkaz o tom, jak plynule dokázala administrativa překlenout zrod moderního národního státu.

Prohlédnout německé známky v naší aktuální nabídce →